Zúčtovací jednotka ve smyslu § 2, písm. a) Vyhlášky č. 269/2015 Sb. (o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům) představuje dům s byty, do kterého je dodáváno teplo pro vytápění jednotnou a nedílnou soustavou ústředního vytápění. Zákon č. 318/2012 Sb., (který provádí změnu zákona o hospodaření energií) majitelům domů s byty a společenstvím vlastníků bytových jednotek v § 7, odst. 4, písm. a) s účinností od 1. ledna 2015 předepsal vybavit vnitřní tepelná zařízení budov přístroji regulujícími tepelnou energii a přístroji registrujícími dodávku tepelné energie koncovým uživatelům představujícími specifická zařízení pro rozdělování nákladů u koncového příjemce tepla (dále jen „indikátor“), což se ve všech domech ve správě SBD, jichž se tato povinnost týká, do konce roku 2015 stalo. Ustanovení § 6 odst. 2 zákona č. 104/2015 Sb., účinného od 1. ledna 2016, ukládá poskytovateli služby (dále je zde službou míněno jen „teplo“), kterým je ve smyslu § 2, písm. a) odst. 1 zákona č. 104/2015 Sb. vlastník nemovitosti, rozdělit náklady na vytápění zúčtovací jednotky na dvě složky a to na základní a spotřební složku. Základní složka vyjadřuje podíl nákladů na vytápění, které jsou vynakládány bez ohledu na to, jak velká je spotřeba tepla příjemci tepla v jednotlivých bytech. Základní složka tedy vyjadřuje tu část nákladů na vytápění, která není závislá na chování příjemců tepla. Spotřební složka vychází z míry indikované spotřeby tepla příjemci tepla indikátory instalovanými na tepelných zařízeních soustavy ústředního vytápění (radiátorech) v bytech v domě. Základní složka je rozdělována mezi příjemce tepla podle poměru velikosti započitatelné plochy bytu k celkové započitatelné podlahové ploše bytů v domě. Rozúčtovává se tedy podle kritéria, kterým je započitatelná podlahová plocha bytu. Spotřební složka je rozdělována mezi příjemce služeb úměrně k výši náměrů na indikátorech a vychází tedy z míry indikované spotřeby tepla. Spotřební složka je dále rozdělována s použitím korekcí a výpočtových metod zohledňujících rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepla danou polohou těchto místností v domě. Ustanovení § 6 odst. 3 – následně i stanoví, že rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy příslušného bytu nesmí překročit u příjemce tepla v zúčtovací jednotce stanovené plusové a mínusové procentní hodnoty oproti průměru nákladů na vytápění připadající na 1 m2 celé zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. Pokud dojde u předmětného bytu k překročení některé ze stanovených plusových a nebo mínusových procentních hodnot, je provedena úprava výpočtové metody ve smyslu ustanovení § 3, odst. 2 vyhlášky č. 269/2015 Sb. Detailní vysvětlení této problematiky je uvedeno v Metodickém pokynu Ministerstva pro místní rozvoj v části, která se týká vyhlášky č. 269/2015 Sb. S ohledem na tyto výše uvedené informace a citovaná zákonná ustanovení představenstvo SBD přijalo dne 26. 10. 2016 usnesení, týkající se družstevních domů a domů ve spoluvlastnictví SBD, u nichž je SBD majoritním vlastníkem s instalovanými poměrovými indikátory na tepelných zařízeních soustavy ústředního vytápění, kterým stanovilo, že oproti dosavadní velikosti základní složky 40% bude v zúčtovacím období roku 2017 velikost základní složky pro rozúčtování nákladů na vytápění zúčtovací jednotky (domu), zásobované teplem z centrálního zdroje tepla 50%.